LOVECKÁ KYNOLOGIE
Nikdy jsem k tomuto "sportu" nechtěla ani přičichnout, ale jelikož chci Kessinku uchovnit a podzimky jsou důležitou součástí uchovnění, musela jsem sáhnout i po tomto odvětví, byť jsem se tomu sebevíc bránila. A světě div se, mě to dokonce opravdu baví a sama se tomu chci věnovat. S Kessinkou jsem začala cvičit když ji byl rok a pár měsíců, dřív chodila akorát denně do lesa a na pole, krásně vystavovala, ale byla takovej můj ocásek, co se ode mne nehne. Ano, to mi vyhovovalo. Dnes je to ale jinak. Z Kessinky se stává výborný lovecký pes oddaný své práci. Samozřejmě, agility, flyball, dogdancing, to všechno ji baví, je pro to unešená, ale při těchto aktivitách má střeštěná a šťastná očka plná nedočkavosti a hravosti. Přejdeme-li k lovečtině, je z ní úplně jiný pes. Její oči najednou nejsou střeštěné a stále koukající na paničku, nýbrž ostré, soustředěné, zamyšlené a "mimo". Její tělo se neuvěřitelně zpevní a ona se pohybuje jako vítr mizící v lesním porostu, nebojsa že je snad i stovky metrů od paničky, stačí dvě krátká písknutí a v tu chvíli mi sedí u nohy. Stačí jedno dlouhé písnutí a v tu chvíli okamžitě zalehává s hlavičkou k zemi a čeká na můj příchod...
Kessi je zkrátka perfektně ovladatelná i v tomto kynologickém odvětví, a když už takhle, můžu na ni být právem pyšná, všechno to šlo bez křičení, bez bolesti, bez výcvikových pomůcek, jen s láskou v srdci. Kéž bych toho mohla říct s Poem. I z něho chci mít loveckého psa. Chodíme se stopovačkou a nevím, jestli mu někdy budu moct věřit natolik, abych ho pustila s mýma holčičkama jen tak na volno bez ničeho... Už teď vím, že výborný lovecký pes z něj nikdy nebude, začalo se s ním pracovat opravdu pozdě... |